Historie odívání ve zdravotnictví

Až do 19. století nosili lékaři a ošetřovatelé civilní oděv. Výjimku tvořily jen řeholničtí ošetřovatelé, kteří nosili stejnokroj i před tím. Od nich také pochází označení ošetřovatelského personálu – sestra, bratr.

V začátcích byl prvotní účel zdravotnického oděvu ale jiný než dnes. Stejnokroje měly chránit civilní šatstvo. Teprve s rozvojem hygieny a znalostí různých patogenů se hlavní účel začal měnit. Ošacení nebo jeho část muselo mít barvu, na které je pouhým okem vidět každá špína, a tak se ujala bílá. Důvodem byla čistota a tím snížené riziko přenosu chorob. Neméně důležitým důvodem bylo přihlášení se k lékařskému oboru a hrdost na něj.

První lékařské a ošetřovatelské uniformy přišly v Krymské válce a to na obou stranách barikády. Dámský oděv sestával z dlouhých šatů, bílé zástěry a čepce. Na začátku 20. století se jako ošetřovatelská uniforma nosila zástěra (šaty) s dlouhými rukávy a zavazováním na zádech, chránit měla civilní oděv. Nezbytný byl čepec.

V roce 1920 používaly sestry 3 typy uniforem, které byly velmi strohé, nepohodlné a navíc teplé:

•    pracovní
•    slavnostní
•    vycházkovou

Po 2. světové válce se v oblečení zdravotnického personálu prvně objevuje krátký rukáv, ke zkrácení došlo i u šatů a zástěr, které již neslouží k ochraně osobního oděvu. Šaty, haleny, vše se zjednodušilo a oblečení vládla bílá a světle modrá barva.

Po únoru 48 nebyla politická situace u nás nakloněna stavovské hrdosti a tak byla zrušena slavnostní uniforma. Podle oblečení a jeho barevného provedení bylo možné rozeznat například lékaře, vrchní sestru, sestru z operačního sálu, ošetřovatelky a sanitářky. V této době se při volbě materiálů a střihů dbalo hlavně na praktičnost.

Od roku 1974 musely sestry ze všech oborů nosit jednotný oděv, který se skládal z šatů v barvě bleděmodré, přesněji odstín tyrkysové, bílé zástěry se šlemi a bílého čepce. Pro nižší zdravotnický personál byla vy brána béžová barva, šedomodrý odstín pro pomocné zdravotnické pracovníky.

Celou dobu byl kladen důraz na celkově upravený vzhled zdravotnického personálu. Důležitou součástí uniformy se staly i boty.  Ty vždy měly mnoho variant a záleželo na daném ústavu nebo oddělení.

Po roce 89 se mnohé změnilo, styl zdravotnického oblékání se přizpůsoboval zvyklostem v západní Evropě, například přestaly být vyžadovány čepce. Ale také zmizela jednotnost a tak bylo někdy těžké rozeznat lékařku od sestřičky.

Také barvy začaly ve zdravotnictví nalézat své místo. Možná vás překvapí, že iniciátorkami nebyly mladé sestřičky, aby držely krok s módou, ale chirurgové. Zjistili, že bílá barva unavuje oči, a že bílé oblečení, bílý operační sál, bílé nástroje, vše bílé je vlastně nebezpečné. A tak se na operační sály dostala světle zelená a světle modrá. Oči nejsou tak namáhané a na pastelových barvách je dobře vidět každá nečistota. A ze sálů již byl jen kousek do ordinací, k pacientům a návštěvám. A co si budeme povídat, ani na pacienty čistě bílá nepůsobí dobře.

Velkým plusem dnešní doby je možnost volby. A mínusem bývá, že v čele zdravotnického zařízení mnohdy sedí ekonom, a tak vyhrává ekonomická stránka nad pohodlím a kvalitou. Každé zařízení by si mělo uvědomit, že stále platí: „Šaty dělaj člověka“. První dojem velmi ovlivní budoucí vztah pacient – zdravotník.

Ta možnost zavést barvy na ta pracoviště, kde je to vhodné a možné, tu je. Velmi se na to hodí dětská lůžková oddělení a vlastně všechna standartní lůžková oddělení. Velký důraz by měl být kladen na kvalitu materiálů a zpracování. Materiál by měl vycházet z charakteru práce a respektovat podmínky spojené s pracovní zátěží. Kvalita použitých materiálů by měla zaručovat maximální prodyšnost, stálost tvaru, zachování střihu a nesmí podporovat hromadění elektrostatického náboje. Použité tkaniny by měly být příjemné na nošení.

Základní požadavky na oblečení, které zaměstnavatel zdravotníkům přiděluje, jsou bezpečnost a pohodlnost. Mezi klasické oděvy, které sestry používají, patří: jednodílné šaty s límečkem, bez límečku, s propínáním nebo bez propínání, s dlouhým, krátkým rukávem nebo bez rukávu atd. Šaty však nemusí vyhovovat všem sestrám, a to z různých příčin. Stále oblíbenějším se stává dvojdílné oblečení ve spojení dlouhé kalhoty a halena. Oblíbenost tohoto oděvu je právě ve velkém výběru různých střihů a stylů. U lékařů můžeme vidět kalhoty, triko nebo košili a plášť.

zdroj: https://www.pp-servis.eu/zdravotnicke-odevy/

Doporučujeme vám velmi zajímavý článek o 7 významných lékařích české historie.