Sociální podnik v praxi

V současné době dává práci přes 100 zaměstnancům, z toho je přes 80 se změněnou pracovní schopností. Firma se specializuje na textilní zdravotnické pomůcky a pracovní oděvy. Zaměstnáváním OZP napomáhá nejen svému okolí, ale hlavně lidem, kteří by těžko sháněli práci s odpovídajícími podmínkami.

Jedním z nich je i pan Václav Švec. Člověk, který je díky úrazu upoutaný na invalidní vozík. Ale také člověk, který život nevzdal a i přes hendikep se plnohodnotně uplatnil ve společnosti.

Nebudu chodit kolem horké kaše, jak dlouho již jste na vozíku?
Na vozíku budu za pár dní 30 roků.

Jak se vám po úrazu změnil život?
Život se mi změnil úplně od základu ve všem. První 2 roky po úrazu jsem se soustředil na to, abych se co nejvíc dal dohromady fyzicky. To se povedlo o dost lépe, než všichni doufali. Hned potom jsem začal řešit, co budu dělat, čím se budu živit. Hned v roce 1991 jsem si koupil svůj první počítač a začal tím svůj nový profesní život.  

Jak jste se vlastně k práci v 2P SERVISU dostal?
Pomocí pracovního úřadu jsem se zkontaktoval s Petrem Pajmou a začala se naše spolupráce ještě před založením firmy 2P Servis.

Jak dlouho pro firmu pracujete?
Pro firmu pracuji od úplného začátku tedy od roku 2009.

Jakou pozici zastáváte?
Mám vlastně dvě pozice, webmaster, kdy mám na starost naše 2 e-shopy. Dále jsem vedoucí marketingového oddělení.

V čem vám firma vychází vstříc?    
Firma mi umožňuje pracovat z domova, což je pro mě velmi důležité. Další velkou výhodou je, že mohu podle potřeby navštěvovat rehabilitace, ač jsou v čase pracovní doby.

Co považujete za váš životní úspěch a čeho byste chtěl dosáhnout, ať již v pracovním nebo osobním životě?
Za úspěch považuji, že se zvládám uživit svou prací a dokáži vytvářet hodnoty, které mají svou cenu.

A v čem vidíte své životní poslání?
Poslání bych asi viděl v tom být užitečný svému okolí a pomáhat, tedy když to zvládnu.

Děkuji panu Václavu Švecovi, přeji mu mnoho dalších životních úspěchů a na závěr mi dovolte ocitovat jeden rozhovor, který na mě kdysi vyskočil na Facebooku a hluboce mě zasáhl. Ptá se mladý muž svého kamaráda, který vlivem nešťastné náhody přišel o nohy a skončil na vozíku: „Jak to, že jsi pořád tak optimistický, když nemáš obě nohy?“ A dostala se mu odpověď: „A jak to, že jsi pořád tak pesimistický, když máš obě nohy.“

Život je takový, jaký si ho uděláme. A někteří mají ten dar, že i znevýhodněným dokáží vytvářet vhodné podmínky, aby si svůj život mohli udělat lepším.

Autor: Jana Bendová